Divnoženky české levice

3 komentáře

Deník Referendum, 28. 2. 2013

Kateřina Kňapová

Dokument Rozhořčené 2012 měl poměrně velký potenciál nahlédnout do „života a díla“ ženských osobností českého aktivismu, ale setrval spíše na pomezí bulváru a genderových stereotypů.

Česká televize v neděli odvysílala dokument s názvem Rozhořčené 2012, který se za předchozí rok a část roku 2011 snažil zachytit životy čtyř českých aktivistek – Ilony Švihlíkové, Terezy Stöckelové, Saši Uhlové a Aleny Jiřičné. Dokument, který měl poměrně velký potenciál nahlédnout do „života a díla“ výrazných ženských osobností českého aktivismu, ale poněkud setrval na pomezí bulváru a genderových stereotypů.

Ženy bez dětí
Autor dokumentu v několika předchozích rozhovorech avizoval, že jej mimo politického angažmá všech čtyř žen bude zajímat i soukromý život – jmenovitě pak rodinné prostředí a partnerství. Z dokumentu samotného mám ale pocit, že partnerství, vztah k mateřství a vůbec vztahy jsou tématem, na kterém autor ustrnul a k politickému nebo třeba odbornému rozměru života protagonistek se jaksi nedostal.

S až bulvárním zápalem tak prostřednictvím kamery sleduje výpověď několikanásobné matky Saši Uhlové (redukované velmi výrazně právě na tu „matku“) a proti tomu výpovědi Terezy Stöckelové a Ilony Švihlíkové, které „mateřské kritérium“ nesplňují. Je poměrně zajímavé, jak právě na tento aspekt dokumentu zareagovali někteří komentátoři či recenzenti. Jiří Peňás ve svém článku Všechny ty báječné ženy nalevo v Orientaci Lidových novin o Tereze Stöckelové doslova píše: „Zdá se, jako by svou „revoluční“ aktivitou (Stöcklová je zakladatelka hnutí ProAlt) zároveň zaplňovala jakési prázdno, které v (post)moderní ženě vyhloubila společnost, která ji posunula od tradičních ženských rolí a umístila do postavení mluvčí těch, kteří jí možná ani dobře nerozumějí.“ (LN, 23.2. 2013) Jako kdyby samotný fakt, že jste „známou“ aktivistkou svědčil o tom, že jako žena selháváte a že potřebujete nějakým způsobem naplnit život, ve kterém by „správně“ měly být děti.

Více zde.

Tags: 

Readers Comments (3)
  1. Bc. Patrik Beshir napsal:

    „DOMNÍVÁM SE, ŽE NAŠÍM NEJVĚTŠÍM BOHATSTVÍM JE LIDSKOST. SILNÍ A MOUDŘÍ JSME JEDINĚ TEHDY, KDYŽ ČINÍME DOBRO.“

    ~ Vasilij Markovič Šukšin (*25.7.1929 – +2.10.1974)

  2. xxxxxxxx napsal:

    Nevím jak to dělali naši předci, Tv nebyla, rozhlas za války mělo v rukou gestapo a přeci se národ dokázal více spojit a sevřít, více komunikoval a spolupracoval, asi působila síla ohrožení. Pravda je, že dnes existuje řada aktivit a webového sledovaného tisku.Trochu mi příjde na překážku, že řada aktivit ale i článků jsou až příliš rozsáhlé. Lidé nemají ani tolik času a trpělivosti se účastnit a všechno si přečíst a vytvořit si k věci vlastní názor. Musí totiž ještě, mají-li to štěstí pracovat a žít. Pravda je, že demokracie nám umožňuje, zůstávat rozdílnými, přesto nemůže to být důvodem proč se stále nedokážeme sjednotit v našich postojích? A jak známo síla je v jednoduchosti.Za takové situace je pochopitelné, že ty které se snaží vést naše společné úsilí, často nad rámec svých každodenních povinností a zdarma, už mnoho volných kapacit pro naplnění svých osobních životů nemají. Jejich vělikost je právě v tom, že myslí více na druhé, než samy na sebe. O to více je třeba si jich považovat.

  3. Petr Nešťák napsal:

    Nic nového…jenom jeden z tisíců důkazů chování pravičáků k „jinému názoru“. Pravicový občan považuje za demokratické, svobodné a tudíž TO SPRÁVNÉ pouze to, co je v souladu s JEHO myšlením a JEHO názorem. To ostatní je levicové, komunistické a tudíž špatné. I PROTO JIŽ OD 98 VOLÍM KSČM a hluboce lituji svého omylu-své účasti na zrušení systému, jenž měl sice spoustu chyb ale proti tomu současnému byl nesrovnatelně spravedlivější a dokázal zajistit většině lidí jejich základní životní potřeby. Ten současný systém dokáže zajistit menšinu na úkor většiny a hloupé vskutku je, že si ta menšina ani nepřipouští, že ani ona si svojí jistotou nemůže být jista, což denně dokazuje sám život těchto lidí. A co se mi již téměř čtvrt století honí hlavou nejvíce ? Především pocit hraničící s přesvědčením, že česká pravicová politika připomíná něco jako „moderní fašismus“. I když se materiálně nemám o nic hůře než li za socialismu, přesto vnímám obrovské ohrožení mých jistot a čím déle ovlivňuje pravicová politika život mé rodiny, tím více pociťujeme omezování našich práv i svobod. Navíc mám takový „hovězí“ pocit…jako že si z nás pravicové vlády dělají „dojné krávy“ a když nám vyschnou vemena, skončíme na jatkách.