Bezdomovci jako my

One Comment

Deník Referendum, 4. 3. 2013

Martina Poliaková

Dokument Davida Vondráčka Láska v hrobě byl oceněn při udílení Českých lvů. Přesto si můžeme položit otázku nad autorským postojem vůči jeho protagonistům – neznamená vzdávání se spoluodpovědnosti za protagonisty i společnost?

Málokdo si je schopen představit, jak skutečně žijí bezdomovci ve městech či na venkově. Jejich život nás zajímá prakticky jen ve chvíli, kdy se s nimi setkáme. Setkání jsou to často iniciovaná z jejich strany, tedy nechtěná a v řadě případů a z mnohých důvodů nepříjemná. Malé povědomí o způsobech jejich života je přímo ideální pro neustálou reprodukci různých mýtů a stereotypů. Na rozdíl od tohoto malého povědomí naopak často umíme vyjmenovat širokou škálu důvodů, proč lidé nakonec na ulici skončí. A velmi rádi hodnotíme, jaké důvody jsou ty přijatelné, tj. politováníhodné, a jaké ne, tj. kdy si za to – jak se říká – můžou sami a taky ať si sami pomohou.

Co motivuje umělce zabývat se jejich životem a postavením? Samotná zvědavost nestačí. Domnívám se, že motivace vychází z provokativnosti holého faktu, že bezdomovci jsou součástí naší společnosti a vytvářejí na každého jejího jednotlivce tlak (morální, solidární). Dokument Láska v hrobě nutně pracuje s touto provokativností, protože si bez ní bezdomovectví nelze představit. Je postaven na obrazech, které ukazují na hranice našich představ o lidskosti či o společnosti, v níž žijeme. Je výsledný obraz dílem nezaujatého pozorovatele událostí? Jakým způsobem do něj autor zasahuje?

Pohled bez přívlastků?

Formát dokumentu bývá nesmlouvavý a divák má dotyk s „reálnem“ rád. Ať už jsou to intimní polohy každodenního života v nesamozřejmých reáliích či dopad hlavních hrdinů až na dno. Tento dokument zachycuje příběh skupiny bezdomovců, kteří žili na strašnickém evangelickém hřbitově v Praze. V rozmezí let 2007 až 2011 však nabírají události dramatický spád. Z téměř harmonické idyly v zeleni a hřbitovním klidu mezi hrobkami a urnami se životy „staré party“ pomalu rozchází. Může za to plánovaná rekonstrukce hřbitova, díky které většina bezdomovců musí tento přístav klidu opustit.

Více zde.

Tags: 

Readers Comments (1)
  1. Bc. Patrik Beshir napsal:

    O BEZDOMOVECTVÍ (A NEJEN O NĚM) SLOVY SOCIOLOGA JANA KELLERA:

    *(Celý rozhovor ZDE: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/217384-bez-autorit-skoncime-v-naprostem-chaosu-rika-jan-keller/ .)


    „… Úvahy o tom, v jaké společnosti žijeme, pochází z německé sociologie. ŘÍKÁ SE TOMU ZEITDIAGNOSEN – DIAGNÓZY DOBY. JE TO POKUS SOCIOLOGŮ VYVLÉCI SE Z POVINNOSTI ANALYZOVAT SYSTÉM. …

    … JE TO ÚTĚK SOCIOLOGŮ OD POVINNOSTI HLOUBĚJI ANALYZOVAT STRUKTURY SPOLEČNOSTI, TAK SI VEZMOU NÁLEPKU A UDĚLAJÍ SI KARIÉRU, DOCENTURU, PROFESURU, NA TOM, ŽE VYNALEZLI DALŠÍ TYP SPOLEČNOSTI, VE KTERÉ ŽIJEME. Do toho přijde postmoderní myšlení a řekne, každý z těch sto patnácti má pravdu, skutečně žijeme v této i v této i v této společnosti, takže v podstatě nežijeme ve společnosti žádné a žádná společnost neexistuje – jsou jenom texty. A jsme zase u mistrů postmoderny. …“

    *TOLSTOJ ŘÍKAL, ŽE SI ČLOVĚK ZVYKNE NA VŠECHNO. JAKÉ JSOU SILNÉ A SLABÉ STRÁNKY DNEŠNÍ SPOLEČNOSTI?

    „SLABÉ STRÁNKY DNEŠNÍ SPOLEČNOSTI JSOU NASNADĚ. DNEŠNÍ SPOLEČNOST SE ROZKLÁDÁ…“